NIGHTWISH

Finskou hvězdu současné metalové scény jsme již měli šanci vidět dříve třeba na Masters of Rock. Samostatný koncert se však Česku zatím vyhýbal. Tento stav se k radosti početné skupiny fanoušků změnil ve středu 20.2.2008. Je ale jasné, že velká očekávání mohou svazovat a přinášet nepěkná zklamání. Více než kdy jindy jsem byl proto zvědav, jak budu po koncertu spokojený a jak na novou show zareaguje demograficky velmi pestrá sešlost v T-Mobile aréně.

Trochu nevděčné role předkapely se tento večer ujala industriální mašinka Pain ze Švédska. Své role se kapela zhostila se ctí a v rámci možností halu skutečně nastartovala. Celý večer otevřela houpavá hitovka "Same old song" z minulé desky a po půlhodině set uzavřel asi nejznámější hit kapely, radarově pípavá skladba "Shout your mouth". Na set kapely Pain sice rozhodně nereagovali všichni, ale ti, kteří jejich tvorbu alespoň trochu sledují, viděli celkem živý výstup s jistým zpěvákem v čele a drtivou rytmikou v zádech. V půl deváté se ale hala začala chystat na příchod očekávaného headlinera.

Pár minut po deváté se hala konečně ponořila do tmy a pódium opanovala velkolepá atmosféra purpurového nebe. Po nevýrazném intru se celá pětka vyhoupla na pódium a publikum okamžitě reagovalo mohutnou zvukovou vlnou. Hutný, ale stále vyvážený zvuk rozpumpoval arénu úvodní skladbou "Bye bye beautiful", kterou za mohutné podpory pyrotechnických efektů následoval kousek "Cadence Of Her Last Breath". Úvod se tedy nesl v duchu nové desky, což dalo zároveň prostor Anette k rozezpívání, než přišla zkouška ohněm. Tisíce uší se chvěly zvědavostí, jak že bude ta nová čarodějka zvládat party psané na míru famózní Tarji. Následující dvojice skladeb "Dark chest of wonders" a "Ever dream" ukázala jasnou slabinu současných Nightwish. Jak už jsem zmiňoval v recenzi nové desky, zní hlas Anette velice živě, ale někdy až moc. Po čase působí jako žiletka v uších a v živém podání tomu nebylo jinak. Tam, kde Tarja elegantně klouže po harmonických tónech, pohybuje se už Anette kdesi v tónových výšinách a evidentně se musí hodně namáhat, aby jejímu hlasu nedocházela síla. Snad i proto jsme si vyslechli duety Anette a Marca o něco častěji, než jsme bývali zvyklí. Na obranu Anette je ale nutno dodat, že skladby psané pro její hrdlo bořily arénu, dýchaly životem a přinášely úsměv na tváře všech přítomných. Také její pobyt/pohyb na pódiu byl o poznání živější, než jsme bývali zvyklí u Tarji. Když měla chvilku, celkem přirozeně a sympaticky si zatančila v pozadí, zatímco nechávala vyniknout své kolegy, především pak Marca. A její šaty? Lepší hezká žába v převleku krávy, než hezká kráva v převleku žáby. Asi tak :)

Ostatní členové v podstatě podali klasický výkon, jak jej známe z minulých vystoupení i koncertních DVD. Bylo živo, ale nic zničujícího. Snad jen tradičně přehánějící Tuomas mě znovu rozesmál svou entusiastickou hrou na několikero kláves. Je to holt borec, pirát, umělec, romantik a citlivka...

A playlist? Lehce nevyrovnaný, ale nijak překvapivě. Hrálo se celkem asi 14 kousků, z čehož zhruba polovina patřila poslední desce. Mimo zmiňovanou dvojici v úvodu zazněly následující skladby: Velký hit "Amaranth", který však v živém podání neskýtal tolik energie, kolik sliboval z desky. Zato "Cadence of her last breath" překvapil pozitivně. Zazněla též klidnější "Sahara" a za doprovodu akustických kytar dokonce sympatický "The Islander". Ze starších věcí bodovaly především skladby z desky "Century child". První z nich, nepřekonatelná nálož energie "Ever dream" a chytlavý duet "Dead to the world". Nemohl chybět ani přeceňovaný hit "Nemo", ale to už se pohybujeme na "Once" a postupně se blížíme k závěru. Očividně naprogramovaný přídavek tvořila dvojice "Wishmaster" a "Wish i had an angel". Zatímco první z nich se proměnila v nepříjemné zklamání a v podobě jakéhosi nemelodického skandovaného dema zahanbila starý hit, korunovala druhá jmenovaná celou akci velice rázným hudebním finále. Skladbu "Wishmaster" musel dokonce z velké části převzít Marco, protože samotná Anette v operních kolážích působí skutečně příliš sladce a dětsky.

Jaké jsou tedy mé dojmy a jaké mohly být dojmy ostatních? Obecně asi panovala s koncertem velká spokojenost. Já osobně jsem si celý večer užil a o nudě nebo vystátém důlku nemůže být ani řeči. Další hodnocení bude zřejmě vždycky záviset na tom, jak ten který fanoušek hodnotí hlas Anette. V každém případě ale platí toto: byla to nejen velká akce, ale díky nasazení kapely i pořadatelů i velký večer, na který se hned tak nezapomíná.